Nač myslí Tvoje žena
Tos mi tak šeptal...vzpomínáš?
Našeptával mi krásných věcí spousty
a já si přála, abys nebyl sen...
Snad pro tu slzu alkoholu,
co Ti v žilách kolující,
city mátla.
Tou chutí plnou starostí,
nových dnů,
dětských radostí
opíjím se teď já...
Přiznávám,
nejsem sečtělá
manželka svého manžela,
v očích mám pořád
ty samé, neuhaslé
ohně.
Za okny zase padá sníh
a Ty máš vločky ve dlaních,
zadýchán, ubit, uslzen,
plníš mi každý dětský sen
a já?
Stojím tu jako před lety,
z pradávných oslav konfety
ve vlasech zapomenuty...
Jen naslouchám...
Leporelo pláče
Je to tak trochu vyznáním
To leporelo moje
Jsem sama sebou vepsaná
V mé malované kóje
Čtu si ty svoje obrázky
Rozkládám svoje strany
Na bocích svážu provázky
Po slovech nenapsaných
A pak na řádek poslední
Že mám strach z minulosti
Nakreslím rtěnkou do ruda
Dvě překřížené kosti
Týdenní
dává nám ochutnat ta středa
poslední pocit samoty
i samoty je občas třeba
na tu si nechám soboty
a třeba taky na talíři
co nakreslili tři malíři
ten čtvrtej to jsi vlastně Ty
šedovlasý a od barev
na zdi maluješ záplaty
tak zůstane mi pod kůži
týden, co lásku utuží
vzpomínat budu z našich řádků
co prožili jsme sami pátků
a to nám končí...
stejně pak zase něco začne
obyčejné i mnohoznačné
v pondělky budu básně psát
v úterý o nich povídat
vždyť lidský život není věčný
a to mi přijde neskutečný
tak jak ty naše
ty čtvrtky pro nás nekonečný
no jen si představ - neděle
ta i navzdory čtvrtkům
snídani nejlíp do postele
může být kafem od večera
a ranní pusa s vůní chmele
tak chutná ranní premiéra
ukončí kdesi na trase
ten z milionu našich týdnů
no vždyť už bylo načase...
…tdn-tdn-tdn…
Inzerátem: Hledá se opuštěné rameno
co oči moje skryje
a trpělivě bude snášet otřesy
tdn – tdn – tdn
takhle jezdím po kolejích
tak pane výpravčí, už stop, prosím
zastavte ten splašený vlak
Možná si ten inzerát přečteš
jojo, to jsou řádky o Tobě
a nebo jen o tobě (?)
já drahám nikdy nevěřila
nediv se
jsem taky takový pendolino
Nespraví to už „miluju Tě“
kašlu Ti na ty blbý fráze
frázovat umím i bez Tebe
...máš černý svědomí, miláčku?
kdysi jsem zmizíkovala známky v žákovský
jen nebylo mi dvacet
Tak hergot, to mě zase nikdo neslyší?
Chtěla jsem se jen vypovídat
a pan výpravčí si klidně spí u jiný
nenechá mě vystoupit...
tdn-tdn-tdn
takhle jezdím po
kolejích
tdn-tdn-tdn
Řeč Samuela Morse
--/---/.-./..././---/...-/-.-/.-/--..--//-/---//.---/.//...-/./-.-./
--/..-/.---//-././...-/./.-./-./-.--//--/../.-.././-././-.-./
...-/-.--/-../.-./--../../--//...//-./..//..../.-./.-/-//.../..//-.././-./
...-/.-../../.-../.-//..././/--/..//-../---//-/./.--././-./
-.-/-../---//-/---//.-./---/--../.-../..-/.../-/../--..--//-../---/.../-/.-/-././/--../.-/-.-/..-/..././-.-/....../
.---/.-/..../---/-../---/...-/-.--/--..-/--..-/--..-/
Trochu dětské a ještě
více dospělé
Na klikách zůstaly otisky Tvých tlapek
…trochu dětské a ještě více dospělé…
měla bych je setřít a pak kroužit bytem
tak jak ten nejvěrnější tichošlápek
Podložím dveře polštářem a posadím se naň
…rozmyslíš se a třeba se vrátíš…
s každým otevřením posouvám se
v těch stupních devadesáti
S posledním dnem nemám nikde stání
…ramena od stěny zpuchřelé…
kdy už se pod oknem ozve to Tvoje zapískání
trochu dětské a ještě více dospělé
Naše první dovolená
Popichuješ mě
- jak
chladné ranní svítání, studený obklad s ledem
- jak rychlík, který uhání a slepené rty medem
...zase ta fráze, slyšíš?
Zněla jak Mozart před lety,
jak Lentiniho sonety...
neslyšíš...
Pokreslíš mě
- svým inkoustovým perem, ztracenou mapou do Říma
- potom se chvíli perem a v půli cesty usínám
...nezabloudíme, co myslíš?
Odpovíš.
"Bloudit u Máchova jezera?"
...a já si zase nevzala kinedril...
Maličkost
Rozsvítím nebe
Otevřu dlaně
A pak se usměju
To se přec stane...
