Adámku,

sám víš, jak moc pro mě znamená doba, kterou jsme spolu prožili a co k Tobě cítím. Jsi báječnej kamarád a člověk, kterýho svým způsobem budu milovat navždy. Za ty téměř tři roky, co se známe, jsem Ti v období našeho vztahu a vztahu/nevztahu věnovala moc myšlenek a básní a tahle je pravděpodobně poslední - psána v době, kdy jsi mě přestával bolet:

Inzerát

Někdy mám chuť si podat inzerát

-najde se chlap, co by měl mě rád?-

tak jako Ty

bylo-nebylo

Napsala bych tam ve zkratce

že žít chci jako v pohádce

a nebo tak, aby se mi to

líbilo

A musím zmínit jednou větou

že někdy pláču nad vinětou

ž e         n e d o k á ž u

z a v ř í t            o č i

a   p o d   v í č k y

v i d ě t     v í c

n e ž     j e n

T e b e . . .

Bohužel jsem Ti kdysi i věnovala „tdn-tdn-tdn“ a zveřejňuji zamyšlení, které k němu směřovalo (psáno půl roku poté):

Jeden z nejhrůznějších chvil mého života, kdy jsem měla tušení, které se později potvrdilo... Už nikdy nedovolím, abych něco takovýho musela zažívat znova, bolí to pořád, i po tak dlouhý době a ani teď nevím, jak se k tomu vyjádřit... Poznamenalo mě to touhou ubližovat jí podobným, ubližovat člověku, kterýho miluju a nejvíc - ubližovat sama sobě. Díky tomu a pár dalším událostem vznikl i dopis, který nosím u sebe a kterým se léčím, když mě zase jednou posedne ta touha nevěřit nikdy a nikomu, dopis, který mi připomíná, že jsem uvnitř pořád ten samý člověk jako před osudným datem. Všechno zlý je pro něco dobrý a já konečně pochopila, že láska se nevzdává, za lásku se vyplatí bojovat...

Mám Tě rád.

Za:

Pro:

Protože:

• Tvoji obětavost pro náš vztah
• Za Tvoji změnu
• Víru
• Že mi věříš (i když o tom pochybuješ)
• MILUJU TĚ

A omlouvám se za to, že i když s Tebou nehraju, zůstávám hráčem. Jsem prostě žárlivej ješitnej kretén, co si občas nevěří. Potřebuju si občas dupnout a i nesmyslně.

Omlouvám se. MILUJU TĚ. ADAM