Dětství prožívala v Broumově, v tom našem krásném koutku východních Čech, kde jí a jejímu bráškovi Kamilovi rodiče připravili ten nejkrásnější domov, aby se později, až odrostou a vydají se každý svou cestou, k mamince a tátovi rádi vraceli. Už odmala Ivanka svou ctižádostivost pojila s pílí a houževnatostí, snažila se připravit pro život tak, aby oplatila rodičům jejich péči a starostlivost. Od maminky dostala do vínku nejen milou, usměvavou a skromnou povahu, ale především pracovitost a obětavost, taťka jí učil družnosti, přátelství a vztahu k přírodě. Její matka si vybrala za své životní poslání pomáhat a ulehčovat nemocným při jejich strádání, Ivanka se rozhodla pro práci s malými dětmi. Zpívání, říkanky a pohádky, pochopení a ohleduplnost k malým dětem byla její přirozenost, její upřímný a ušlechtilý vztah k životu.

 A tak po dokončení studia na střední pedagogické škole v Nové Pace získávala zkušenosti ve školkách v Broumově a Teplicích nad Metují. Pro svou milou a laskavou povahu byla oblíbená nejen u dětí, ale i v kolektivech, kde pracovala. Když se vdala, odešla se svým manželem Pepíkem z Meziměstí do Prahy, kde společně s malou dceruškou trpělivě čekali, až jim řemeslníci na barrandovském sídlišti dostaví družstevní byt. Dočkala se krásného bytu, který postupně dotvářela v útulné zázemí, aby se tam její milovaný manžel rád vracel a aby se tam společně radovali ze své Kačenky, dočkala se i krásného pracoviště a přátelského kolektivu mateřské školy na barrandovském sídlišti.

 Svou dceru měla nesmírně ráda a každou vteřinu se jí plně věnovala, jakoby tušila, že má moc málo času na to, aby jí naučila lásce k životu a lidem, aby jí naučila usměvavému a skromnému lidství. Zpívaly spolu při kytaře, učili se říkanky, malovala s ní princezny, ale také na Kačenku šila šatičky, bundy a kalhoty, podněcovala v ní dětskou hravost, ale zároveň i úctu k práci. V tomto jí uznale napomáhal i manžel, kterého velice a oddaně milovala. Jejich hluboký vztah byl násoben společnými zájmy, sportem, zpěvem a hudbou a především jejich společnou zálibou byly skály a hory. Proto se rádi vraceli domů ke svým rodičům, aby potom mohli trávit své nejšťastnější chvíle ve „skaláku“, v Ádru nebo na Křížáku. Sem zajížděli i se svými kamarády z Meziměstí a Teplic, nebo s horolezci z mateřského pražského oddílu, aby zde všichni společně prožívali kouzlo pískovcového království.

 Po pětiletém manželství, po rychle míjejících letech štěstí se objevila nemoc. Lékaři se pustili do boje o mladý lidský život, o ženu, o maminku, která si vážila darů života, která měla ještě tolik předsevzetí, snů a plánů, která do posledního dechu věřila, že neprohraje. Nezůstala sama ve svém zápolení s osudem. Její nejbližší byli neustále s ní a dodávali jí víru, přesto se však její vyčerpané srdíčko zastavilo navždy.

Mámo
Má milá mámo

Z kamínků jsem Ti uvila
Průsvitnou síťku, co Tě skryje
-
Do hlíny jsem Ti zasadila
Prý bude z toho proso
-
V dlaních mi hučí vodopády
Jen aby rostlo

Zakrylo lítost cizích lidí

Jen bojím se teď
Že budeš moc sama
-
Donesla jsem Ti oblázky

Oblázky dětských dní